Přejídání a co s tím dělat

O přejídání by mohl vyprávět leckdo, přinejmenším ti, co mají vyšší než ideální váhu. Ano, my co se věčně potýkáme nadváhou, bychom o tom mohli napsat knihu. Ale co s tím? Jak se přejídání vyvarovat?

Přejídání bývá občasné, ale i opakující se. Při občasném přejídání celkem o nic nejde. S tím se organismus dokáže vyrovnat. Horší to bude s tím častým přejídáním. Pokud člověk přestává mít jídlo "pod kontrolou", stává se z přejídání doslova nemocí. Důvodem k takovému přejídání bývají často i psychické problémy, neúspěch v osobním životě nebo v práci, problémy s partnerem a další. Člověk má tak jídlo jako kompenzaci k těm negativním věcem.

Ale co s tím? Většinou je hodně těžké s přejídáním přestat.

I když si člověk vše uvědomuje, ví že je to špatně a chtěl by přestat, nemá tu správnou vůli to dokázat. Mnoho lidí začne, zkouší své chuťové buňky udržet " na uzdě", ale vydrží to jen pár dní a mnohdy ani to ne. Jakmile nastane první pocit hladu, je po odhodlání. Znáte to že? Ano, já vím, o čem mluvím. Je to moje vlastní mnohaletá zkušenost.

Když si sáhnu do svědomí, musím přiznat, že mám velmi slabou vůli nepřejídat se a ještě slabší vůli udělat ještě víc - a to zhubnout.

Ovšem v životě člověka přijdou chvíle, kdy už si říká, že nic jiného nezbývá, než prostě s přejídáním skončit a případně jít ještě dál a dokonce ještě zhubnout.

Vede k tomu víc důvodů:

• Při obezitě se začnou postupně přidávat zdravotní problémy. A většinou se každý ten problém postupem času stále zhoršuje. Komu by se chtělo stále sedět u lékaře, ládovat se práškama a nemít v dohlednu žádný lepší výsledek?
• Člověk kvůli své váze nezvládá dost dobře pohyb, všechno ho unavuje a při sebemenší zátěži je hned udýchaný. A to ho neomezuje jen v osobním životě, ale dost často i v práci. Já jsem realitní makléř a mohla bych vyprávět o tom, co jsem měla za pocity, když se mi na prohlídky hlásili zájemci o byt ve vyšším než prvním poschodí. Já to nemohla udýchat, již v tom prvním patře jsem byla na infarkt a ti lidé jen zírali, co to se mnou je. Mě stačilo i s někým jen tak jít po ulici a po 20 metrech jsem mu už přestávala stačit. Jednak je to hrozně ponižující někoho žádat ať zpomalí, že nestačíte, ale hlavně je to velmi nepříjemné, když nemůžete popadnout dech. Bohužel kdo to vše sám nepoznal, jen těžko pochopí, že rychlou chůzi obézní člověk vůbec nezvládá. 
• Nemůžu pominout ani ten příšerný pocit z toho, jak si člověk připadá. Podívat se do zrcadla bylo za trest. Ale ještě horší to bylo, když se mi do ruky dostala nějaká fotografie třeba z firemní akce. Všichni tam byli "krásní" a já tam vyčnívala jako ošklivá neforemná koule.

No, má člověk tyhle věci zapotřebí?

Ano, každý dospěje k tomu, že se již nechce přejídat, že nechce stále tloustnout, že chce vypadat lépe a má zájem o to, aby si dal své zdraví do pořádku.
Jenže rozhoupat se k tomu, to je hrozně těžké. A pokračovat ještě horší. Jak jsem již psala výše, to odhodlání není až takový problém. Prostě se začne. Jenže ..... přijde ten první velký hlad  a .......  konec. Tedy alespoň já to tak dlouhé roky měla. Kolikrát jsem začínala držet nějakou dietu, kolikrát jsem i trochu zhubla, ale výsledný trvalý efekt to opravdu nikdy nemělo. A opět přejídání. A opět nabrání dalších kil.

Já vím, že toto všechno je špatně, že by úplně stačilo se nepřejídat a změnit trochu jídelníček a trochu se začít hýbat. Ale to je ten největší problém. Já neumím udělat něco jen částečně. Já se neumím jen lehce omezit, já se neumím nepřejídat, když nemám v sobě ten pocit, že právě držím dietu a nemám (s prominutím) "žrát". Musím nastoupit "natvrdo". Jinak prostě selžu. A vím, že to tak nemám sama.

Asi před rokem už ta moje kila byla opravdu nesnesitelná a zdravotních problémů bylo víc, než dost. Nastala chvíle, když jsem si řekla, že to všechno musím udělat nějak, prostě jakkoliv, abych zhubla. Pochopitelně jsem nezačala s tím, že bych se přestala přejídat. Našla jsem si způsob, jak rychle zhubnout a teprve v průběhu se učila dodržovat nějaký režim a ten si upevnit natolik, že to již nadále pro mě nebude problém. Ano, podařilo se mi za několik měsíců zhubnout přes 30 kg a novou váhu si již několik dalším měsíců umím v pohodě udržet. Že by zázrak? Ne zázrak to nebyl, prostě tentokrát jsem si nejprve zjistila mnoho informací hubnutí a až teprve pak jsem se do toho pustila. 

Ale abych se vrátila k původní myšlence. Jak to tedy udělat, aby se člověk prostě přestal pouze přejídat.... 

To ale není již z mé vlastní zkušenosti, toto jsem já nezvládla..
Ale tolik jsem toho o obezitě a přejídání přečetla a nastudovala, že o tom teď mohu napsat:

1. Začít hodně pít, nejlépe hodně pravidelně třeba každou hodinu
2. Svoje jídlo na každý den si přesně naplánovat a jíst nejlépe 5x denně vždy ve stejnou dobu. Předejít tak pocitu hladu tím, že stále máte trochu naplněný žaludek. A váš organismus pravidelnost uvítá a odmění vás tím, že budete cítit hlad v tu dobu, kdy máte jíst (hodně jednoduše řečeno)
3. Ti, co se přejídají, mají zkreslený pohled na množství jídla. Bude to chtít ubrat z porcí. Abyste předešli pocitu, že je jídla málo, oblbněte mozek a používejte menší talířky, misky apod.
4. Jezte hodně pomalu a každý kousek pořádně rozkousejte. Vychutnejte si, zaměřte se na vůni, chuť, konzistenci atd. Při pomalém jedení je menší pravděpodobnost, že se budete přejídat. Tělu určitou dobu trvá, než vyšle signál mozku, že jste již dostatečně nasyceni. Při pomalém jídle prostě přijde pocit nasycení po snědení menšího množství jídla.
5. Když se Vám přeci jen stane, že na vás přijde "vlčí hlad" řešte ho kouskem zeleniny, případně ovoce (ale pozor, ovoce jen kousek, má mnoho cukru)

No, držím palce všem, kteří zvládnou (myslím tím - trvale zvládnou) se nepřejídat.